Výpadek by zastavil průmysl a mohl by vést k nepokojům větším než v roce 1989, míní byznysmen Pavel Tykač v rozhovoru s Istvánem Léko, který byl zveřejněný v Lidových novinách v červnu 2022.
Patří mezi nejvýznamnější podnikatele v zemi, podle časopisu Forbes je šestým nejbohatším Čechem s majetkem odhadovaným na 3,5 miliardy dolarů. A jeho Sev.en Group je po společnosti ČEZ druhým nejvýznamnějším výrobcem elektřiny v České republice. Přesto se Pavel Tykač (58) jen zřídkakdy vyjadřuje k politické, ekonomické a sociální situaci.
Nyní však na sebe upozornil velmi ostrými výroky. Ačkoli odmítá ruskou invazi na Ukrajinu a poskytl 100 milionů korun na projekty na pomoc uprchlíkům, říká, že je nereálné ze dne na den skončit se zemním plynem.
Tvrdí, že důsledek by byl pro Českou republiku strašný, zastavil by se průmysl, zhroutila ekonomika a možná by přišly politické nepokoje, proti nimž by byl listopad 1989 prý jen drobným představením.
Skutečně očekáváte větší politické změny, než nastaly v listopadu 1989?
Doufám, že k vypnutí zemního plynu z Ruska nedojde. A v takovém případě by moje obava byla zbytečná. Nicméně kdyby k tomu odpojení došlo, tak jsem přesvědčen, že důsledek pro náš každodenní život, pro jeho kvalitu, by byl obrovský. Skoro se mi chce říct fatální.
Můžete dát příklad?
Pokud jde o plyn, tak se to téměř netýká výroby elektřiny, protože v tom jsme soběstační i bez plynu. U zemního plynu jde hlavně o vytápění domácností a potřeby průmyslu. Jsou průmyslové sektory, které jsou na této surovině závislé, a myslím, že kdyby se rozpadly, rozpadnou se i řetězce odběratelů a dodavatelů, kteří jsou na ně navázáni. Dám příklad. Když před třemi lety vyhlásila Čína zákaz dovozu australského uhlí, všichni jsme to považovali za úplný úlet, protože Austrálie vyváží v metalurgickém uhlí téměř dvě třetiny světového vývozu a Čína je jeho největším dovozcem.
Považovali jsme to za úplný nesmysl a shodovali jsme se prakticky se všemi analytiky, že je to taková hloupost, že to nemůže vydržet déle než dva tři měsíce. A už je to skoro tři roky. Chci tím říct to, že když se velmoci pro něco rozhodnou, je to většinou na dlouho a trvá jim strašně dlouho, než zkorigují svoje rozhodnutí. Takže kdyby došlo k tomu, že přestaneme z Ruska brát plyn nebo ropu, je to pro nás obrovský problém a obávám se, že to není tak, že až se za měsíc nebo za dva rozmyslíme, tak že nám to zase zapnou. Dopad by byl nejstrašnější na země střední Evropy, zejména na ty, které nemají moře, což jsou Maďarsko, Slovensko, Rakousko a Česko. Ty v horizontu několika let jednoduše nemají plnohodnotnou náhradu. Ostatní země, čím víc jsou na západ, tím mají dostupnější LNG plyn z USA, z Afriky či Norska. Platí, že západní Evropa se o takovém kroku může rozhodovat snadněji, ale zároveň velmi rozumím postoji Maďarska, které s takovými kroky nemůže souhlasit.
Jak to dopadlo s uhlím z Austrálie?
Na světě se přesměrovaly toky, do Číny prodávají naše doly z Ameriky (v červnu 2020 Tykač investoval do dolů v USA, kde se těží výlučně koksovatelné uhlí na výrobu oceli – pozn. red.), vyvážejí tam Kanaďani, Mongolové, Rusové. Australani zase vozí své uhlí všude jinde po světě, jejich lodě jezdí většinou dvojnásobné trasy. Dřív logicky jezdily ze Severní do Jižní Ameriky nebo do Evropy a z Austrálie do Číny a teď se to přesměrovalo a lodě křižují 20 tisíc kilometrů, než dojedou do koncového přístavu, což má velký dopad na životní prostředí. A to nás zřejmě čeká u ropy, pokud ten zákaz odběru z Ruska začne platit. Evropu to samé určitě čeká s uhlím z Ruska, které se vozilo z terminálu u Petrohradu nejvíce do Polska a do Německa, ale teď se zřejmě bude vozit někam okolo kontinentu do Indie nebo do Číny a do Evropy zřejmě doputuje uhlí z Kolumbie, Indonésie či Austrálie.
To znamená zdražení, že?
Samozřejmě. Když jsme v roce 2020 koupili doly v USA, cena metalurgického uhlí se pohybovala okolo 100 dolarů za tunu, dnes se prodává asi za 470.
Co když se válka bude vyvíjet tak, že Rusové sami dodávky zastaví?
Měli bychom se snažit o to, aby se to nestalo. Chyba se stala v posledních dvaceti letech, protože jsme si nevybudovali alternativní dopravní trasy. Ve chvíli, kdy spolehlivě běžel plyn a ropa z Ruska, to na první pohled nedávalo smysl. Asi bych se zastal předchozích vlád, že by se jim opravdu těžko obhajovalo před agresivní a nespokojenou opozicí (a je úplně lhostejno, kdo by byl v opozici a kdo v koalici) investice mnoha miliard do projektů, které v tehdejší situaci velmi pravděpodobně nemohly dávat ekonomický smysl. Ale skoro nikdo z nás válku mezi Ruskem a Ukrajinou nečekal, takže dnes sklízíme my, ale vlastně i Němci a celá východní Evropa ovoce toho, že jsme si alternativy nevytvořili. Nevidím problém v tom, jestli uvedeme, nebo neuvedeme do provozu Nordstream 2. Pro mě za mě může existovat Nordstream 3 i 4, podstatné je, abychom měli alternativu, abychom mohli tomu, kdo porušil mezinárodní pravidla a s kým už nechceme obchodovat, říct „my už tě nechceme, máme za tebe alternativu“. Dostali jsme se do pozice, že Rusko morálně odsuzujeme, přitom jsme na něm závislí. Není to závislost v tom smyslu, že si budeme muset doma vzít svetr, závisí na tom kvalita našeho života. Podle mého názoru by například starší lidi, děti nebo dostupnost zdravotní péče dostaly strašlivou ránu. Mluvím o perspektivě třeba půl roku trvajícího odpojení. Chybu jsme udělali v tom, že z klíčových parametrů, které v energetice musíme sledovat, což jsou spolehlivost, bezpečnost, rozumná cena a emise, jsme se soustředili jenom na emise a zbylé tři otázky jsme neřešili. Kdybychom to udělali, dnes bychom jen sdělili Rusku, že „se nám nelíbí to, co děláte, a proto s vámi už nechceme obchodovat“. Nyní si to jednoduše nemůžeme dovolit.
Neudělala česká vláda před více než 20 lety strategickou chybu, když prodala prakticky celé plynárenství německému vlastníkovi a celou petrochemii Polákům?
V každé zemi, a Česko není rozhodně výjimkou, má vláda v rukou dostatečné mechanismy a zákonné silové nástroje, kdy může donutit vlastníky firem, aby konali v nejlepším zájmu země – ať jsou to němečtí majitelé zásobníků, majitelé trubek, polští vlastníci rafinérií, nebo čeští těžaři hnědého uhlí. Problém není v tom, komu co patří.
Dopad sankcí je omezený, stejně jako je omezený okruh zemí, které je uplatňují
Co si myslíte o sankčních balíčcích EU vůči Rusku?
Myslím, že sankce fungují tím méně, čím je ekonomika, vůči které je přijímáte, větší. A ruská ekonomika je poměrně velká. Navíc Rusko s nějakým režimem sankcí určitě dopředu počítalo. Jednak po zkušenosti z roku 2014 po okupaci Krymu a za druhé v době, když vpád na Ukrajinu plánovali, takže podle mne Rusové sankcemi zase tak zaskočeni nejsou. Druhá věc je, že je hrozně těžké nastavit sankce tak, aby trefily víc toho, kdo má být sankcionován, než toho, kdo sankce uvaluje. Ať je to, jak chce, Rusko je rozlohou největší světová země, největší světový producent a majitel zásob řady nerostných surovin. Výsledky ruského zahraničního obchodu za první čtyři měsíce letošního roku hlásí rekordní přebytek obchodní bilance asi sto miliard dolarů. Takový výkon evidentně nikdo nečekal. Ruská ekonomika z hlediska finančního dramaticky zasažená není. Asi se nedostanou k nějakým technologiím, ale otázka je, jak rychle tento problém mohou vyřešit s pomocí Asie. Takže si myslím, že dopad sankcí je omezený. Euroatlantický svět, tedy primárně Evropa a USA, se snaží prosadit svůj pohled na světové uspořádání, a jestli se nám to podaří, nebo ne, uvidíme v nejbližších letech.
Někteří evropští politici lidem říkají, že se musí smířit s vysokými cenami energií, potravin, hypotečních úroků, že si dobrovolně sníží v zimě v bytech teplotu na 18 stupňů, budou se méně sprchovat, místo praní raději větrat. Lidé chudnou kvůli inflaci o 15 procent za rok… Ale když v novinách čtou, že v prvním kvartále 2022 zisk bank České republice vzrostl o více než 100 procent, tak si říkají, že tady asi něco není v pořádku…
To je otázka pro politiky.
Jasně, ale nemůže být problém v nedůsledné regulaci, kterou ovládá stát?
Zisk bank obecně musí nutně růst, protože všechny mají přebytek primárních depozit, a jestli stoupla úroková sazba za posledního zhruba půl roku z téměř nuly na skoro šest procent, tak to jsou peníze, které banky dostávají, když peníze uloží u ČNB. Pokud mají mnohamiliardová přebytečná depozita, vlastně ani nemohou nic jiného dělat než sbírat zisky. A to, že inflace lidi ochuzuje, je jasná věc. Samozřejmě, inflace potom vyvolává očekávání na růst cen obecně. Politici se snaží tvářit optimisticky. Jestli je optimismus na místě, uvidíme. Ale začalo to už tisknutím peněz před lety. Na globální finanční krizi v roce 2008 jsme reagovali tištěním peněz, čímž se vypustilo ohromné množství hotovosti do oběhu, protože primárně existovala potřeba financovat obrovské deficity států na obou stranách Atlantiku. Ale nic to nemění na tom, že tyto nové peníze do ekonomiky prosákly a inflace rostla. Vlak už vyjel ze stanice a zastavovat ho není úplně jednoduché.
Lidé dnes vidí, že dodavatelé plynu jim neustále zvyšují zálohy. Ptají se, co s tím? Co byste jim doporučil?
Očima konkrétního člověka se s tím nedá dělat vůbec nic. Pokud má možnost přejít na jiné domácí palivo, například dřevo, tak může uvažovat o této alternativě. Obávám se, že přechod na elektřinu je tak trochu z deště pod okap.
Renomovaná poradenská firma McKinsey v květnu zveřejnila výsledky svého průzkumu v Německu a zjistila, že 40 procent obyvatelstva se obává vysoké inflace. Válku na Ukrajině považuje za problém jen 34 procent dotázaných. Třetina lidí si myslí, že kvůli zdražování jejich životní úroveň klesne, a až dvě třetiny počítají s tím, že ceny v nadcházejících dvanácti měsících porostou. Názor lidí v ČR bude asi podobný. Česká vláda se však brání tím, že inflace a vysoké ceny energií k nám přišly ze zahraničí, takže s tím nemůžeme nic dělat a že situaci nakonec vyřeší trh. Podporoval byste nápad zavést cenové stropy na pohonné hmoty, elektřinu, plyn, cenu základních potravin nebo zastropovat hypoteční úroky, jak to dělají některé vlády?
To je zase otázka pro politiky. Konzervativní politici mívají menší sklon k různým umělým a plošným zásahům do fungování trhu. Levice se chová opačně. Jsem konzervativní člověk, ze své podstaty jsem nikdy nebyl velkým příznivcem zásahů do fungování trhu, ale naštěstí nejsem v pozici ministra vlády, která to musí řešit.
Piráti navrhují kompenzovat zdražování domácnostem ze zisků uhelných elektráren. Je to solidární řešení, které neprohloubí dluhy státu, řekl poslanec Pirátů Jakub Michálek. Co tomu říkáte?
Byl by div, kdyby s tím nějaký politik nevystoupil. Ale třeba náš zisk zase tak moc velký nebude. Jednak jsme velkou část elektřiny prodali ještě za nízké ceny a zároveň většinu zisku vracíme do elektrárny zpět ve formě nákladů na modernizaci a ekologizaci provozu.
Očekává se, že německá ekonomika, motor evropského hospodářství, letos poroste jen o 2,2 procenta. Není to málo?
Celá EU už řadu let stagnuje, přestože tiskla obrovské množství peněz a pouštěla je do ekonomiky. Když růsty HDP za posledních léta zprůměrujete, pohybují se okolo jednoho procenta. Když se oproti tomu podíváme na Čínu nebo řadu jiných asijských zemí, jejich růst je nesrovnatelně vyšší. I USA mají v průměru o několik procent vyšší růst než EU. A vedle toho platí, že v Evropě bydlí pouze sedm procent obyvatelstva planety, ale spotřebovává 54 procent světových sociálních výdajů. Myslím, že nepoměr v těchto dvou číslech vydá za tisíce slov.
V EU je průměrné zadlužení členských států vůči HDP 92 procent…
Vytvořili jsme systém, kdy ze společnosti zásluhové se stala společnost nároková. Jednoduše rozdáváme spoustu peněz. Vím, že LN jsou konzervativní noviny a tohle je konzervativní názor, který spousta lidí nesdílí, ale obávám se, že na něm něco bude.
Většina našeho byznysu je dnes v zahraničí
Skupina Sev.en vlastní hnědouhelné lomy ČSA a Vršany, Elektrárny Chvaletice a Počerady. Expandujete do Spojených států, kde jste získali podíly v dolech na těžbu metalurgického uhlí. Také jste získali menšinový podíl ve dvou uhelných elektrárnách v Austrálii. Proč USA a Austrálie?
V Americe jsme měli štěstí, že jsme doly koupili krátce předtím, než začaly ceny prudce růst. Takže teď sice vypadáme jako geniální investoři, ale byla to spíš náhoda. Podmínky pro byznys v USA jsou v pořádku. Oblast, kde podnikáme, je historickým těžařským regionem, takže máme velkou podporu guvernérů a dalších státních autorit. V Austrálii se to oproti tomu, co říkáte, trošku změnilo. Dohodli jsme se s naším čínským partnerem, že si ty dvě elektrárny rozdělíme, takže každý si necháváme jednu.
Před třemi lety jste koupili poloviční podíl ve čtyřech elektrárnách na zemní plyn ve Velké Británii. Ovlivňují jejich chod vysoké ceny zemního plynu? Vyrábí se v nich elektřina z plynu z Ruska?
Británie podle mne nebere plyn z Ruska. Nemohu vyloučit, že nějaká loď s LNG (zkapalněný plyn – pozn. red.) občas z Ruska připluje. Velká Británie má jednak vlastní těžbu, ale bere plyn i z Norska a jiných nalezišť. Loni v zimě nastala situace, kdy hodně dlouho nefoukal vítr a jaderné elektrárny měly vyšší než obvyklé procento poruch, do toho shořel kabel, který propojuje Francii s Velkou Británií a v těžkých momentech umožňuje dovoz až dvou tisíc MW elektřiny. To všechno způsobilo, že ceny byly extrémně vysoké. Mohu říct, že z našeho ekonomického hlediska se nám zima vydařila. Na druhou stranu – a vím, že vám to bude znít jako šílené – před několika týdny byla britská cena zemního plynu sedm eur za MWh. Zemní plyn v ten samý den, v tu samou hodinu stál v Evropské unii 100 eur za MWh.
Čím to je?
Je to úplně jiný trh. Britové mají dlouhodobý kontrakt s Norskem a ve chvíli, kdy foukal vítr, a plynu bylo nadbytek, se cena držela několik dnů mezi deseti a dvaceti eury a spodek byl až sedm eur. V EU cenu ovlivňuje aktuální politická nestabilita plus nedostatek LNG terminálů a nechuť brát od Rusů víc, než je nezbytné. Cena tedy extrémně stoupá, takže Rusko prodává do Evropy významně méně plynu, než prodávalo před rokem, ale paradoxně za něj dostává několikanásobně víc peněz.
Je ruský plyn levnější než LNG z Kataru nebo z USA? Někteří říkají, že ne, jiní zase tvrdí, že ano.
Co se týče těžebních nákladů, myslím, že budou v Kataru podobné jako v Rusku, tedy nízké. V USA jsou o něco vyšší. Pokud jde o přepravu, tak jestli plyn tlačíte už existující trubkou, která je účetně dávno odepsaná, což je případ ruského plynu, logicky na tom musíte být z hlediska nákladů lépe než ten, kdo musí plyn protlačit trubkou od místa těžby do přístavu, kde je LNG terminál. Pak plyn je třeba zkapalnit, naložit na loď a přepravit do Evropy. Potom ještě zaplatit vlastníkovi terminálu, který plyn v evropském přístavu vyloží, pak za zásobník, do kterého se plyn vyfoukne, a tak bych mohl pokračovat. Takže prostým porovnáním nákladů je ruský plyn pro Evropu nejlevnější. Platí, že v komoditním cyklu jsou období, kdy cenu stanovuje variabilní náklad, a někdy jsou období, kdy rozhoduje poptávka. A ve chvíli, kdy není dost suroviny, aby uspokojila poptávku, což je náš současný problém, cena může jít téměř libovolně vysoko.
Je řešením pro Evropu konkurence?
Na světě je plynu dost. Až se vybuduje dostatečná infrastruktura, která sem plyn dostane, Rusko buď bude stále na černé listině a plyn od něj vůbec nebudeme brát, pak cenu plynu pro nás budou určovat náklady zkapalněného plynu. Z pohledu technologie je jedno, jestli plyn přivezl někdo z Kataru, Nigérie, Austrálie, USA, nebo z Ruska, pořád je to zemní plyn. Proto je důležité, aby vznikla konkurence. V případě, že Rusko bude naopak připuštěno na evropský trh, velmi pravděpodobně si na něm svoje místo získá, protože jeho těžební a dopravní náklady jsou nízké. Evropa prožila složitou zimu, protože na podzim zjistila, že má skoro prázdné zásobníky, ale už je nestihla naplnit. Vlastně díky mírnému průběhu zimy se situace jakž takž ustála, ale za hrozně vysokých cen. Do jara jsme vstupovali s téměř prázdnými zásobníky, s válkou na krku a s nejistotou ohledně ruských dodávek, která trvá. Teď se Evropa snaží téměř bez ohledu na cenu plnit zásobníky a otázka samozřejmě zní, až se úložiště naplní, zda se ceny trochu propadnou, anebo už rovnou přejdeme do režimu, kdy bude zase velký odběr, a budeme se bát, jestli plyn přes zimu vydrží. To souvisí zejména s tím, že jsme v Evropě zavřeli příliš rychle příliš mnoho elektráren, ať už nukleárních, hnědouhelných, nebo černouhelných. Tím jsme se stali závislými na zemním plynu. Před deseti či dvaceti lety byla situace jiná. Tehdy, když se nějaké palivo moc vymklo cenovému normálu jako dnes zemní plyn, je z trhu vytlačily ostatní elektrárny, které si tak ukrojily větší porci z pomyslného koláče. Ale většina z těch ostatních je dnes zavřená. Například naše elektrárny jsou v režimu tzv. in-the-money, to znamená, že jsou výdělečné, více než sedm a půl tisíce hodin v roce, zatímco plynové elektrárny jsou in-the-money jen přes šest tisíc hodin. Je fajn, že dnes stavíme zejména elektrárny na obnovitelné zdroje, které pomáhají v hodinách, když svítí slunce nebo hodně fouká. Ale v zimních měsících nejsou kvůli počasí téměř k dispozici a projevuje se velký nedostatek klasických zdrojů.
Uhlí skončí, jakmile ho bude čím plnohodnotně nahradit
Nebojíte se, že banky vám přestanou půjčovat na akvizice v oblasti uhlí, protože od doby, co EU představila strategický dokument Zelená pro Evropu, jsou banky pod tlakem, že financují špinavý průmysl?
Banky nám na akvizici do uhlí určitě nepůjčí.
Jak to řešíte?
Vlastními penězi.
Myslíte, že se tento postoj bank v důsledku války na Ukrajině změní?
Nemyslím si.
Sev.en Group je již léta terčem kritiky za strany zelených aktivistů. Co si o tom myslíte?
Řeknu něco, co vás možná překvapí. Kdybychom dnes kteroukoli z našich uhelných elektráren definitivně odstavili, přispějeme ke zhoršení životního prostředí v Evropě a ke zvýšení emisí CO2. Je to proto, že jednotlivé elektrárny vstupují na trh podle toho, kdo vyrobí elektřinu levněji. A protože je dnes klíčovou složkou nákladů cena povolenky, naši výrobu nahradí takový zdroj, který platí za povolenky víc než my, protože vypouští víc CO2. Ti, kdo platí za povolenky míň než my, už vyrábějí před námi, samozřejmě včetně veškerých obnovitelných zdrojů. A tu elektřinu někdo vyrobit musí.
Plánujete investovat do zelených zdrojů energie?
Opravdu rozsáhlý projekt máme připravený na lomu ČSA, kde by během několika let měla skončit těžba uhlí. Jeho součástí jsou například plovoucí solární elektrárny, a to včetně technologie skladování elektřiny přeměnou na vodík. Máme i další projekty, ale čekáme, jaká pravidla pro tyto investice nastaví stát. Chceme vyrábět elektřinu z obnovitelných zdrojů, které tolik nezatěžují životní prostředí, ale musí to dávat ekonomický smysl. Považujeme za velmi rizikové, když solárních elektráren vznikne v Evropě příliš moc. Slunce v naší části Evropy buď svítí všude, nebo nesvítí nikde. V okamžiku, kdy bude svítit všude a solárních elektráren bude příliš, se v těchto hodinách budou tzv. kanibalizovat. To znamená, že v nějakém čase bude nadvýroba elektřiny v takové míře, že očekáváme v těchto hodinách záporné ceny. Elektřiny bude pravděpodobně tolik, že vám správce přenosové soustavy bude platit, že nevyrábíte, což zní jako vtip, ale obávám se, že to vtip není.
Jak se stavíte k požadavku na plánovaný konec uhlí do roku 2033? To je aktuální termín, s nímž počítá současná vládní koalice. Původně se přitom mluvilo o evropském požadavku do roku 2038.
Stavím se k tomu pořád stejně. Uhelné elektrárny, které vlastníme my a ČEZ, jsou v zimních měsících nezbytně nutné k zajištění dostatku elektřiny v zemi. Kromě nás dvou nikdo jiný v České republice vlastně významné uhelné elektrárny nemá. Dokud za ně nebude existovat reálná náhrada, nikdo je vypnout nemůže. A hraní si s termíny mě vlastně trochu otravuje, protože vláda, která byla zvolena v roce 2021 a končí v roce 2025, vám může slibovat cokoli na roky 2030, 2040 či 2050, ale nakonec je to úplně jedno. Podstatné je to, zda v republice vznikne nějaká věrohodná, stabilní náhrada.
Uvažujete o tom, že byste začali vyrábět z uhlí benzin či plyn?
Neuvažujeme. V tuto chvíli je to ekonomický nesmysl.
Dává vám současná napjatá ekonomická situace prostor k vyjednávání a možnému lobbování za zmírnění zelené evropské politiky směrem k uhlí?
Podle mě ne.
Narážíte na takový odpor u politiků?
Jsme česká firma, takže se zabýváme komunikací hlavně s českými politiky a myslím si, že reálně český výtlak v Bruselu není nic zvláštního. Když pozoruju unijní politiky, nespatřuji u nich žádnou sebereflexi ani přiznání alespoň podílu viny na tom, v jaké situaci se dnes nachází zejména střední a východní Evropa v závislosti na zdrojích z Ruska. Nevidím ani zvláštní odklon od zelené politiky, takže nějaký lobbing považuji za ztrátu času.
Jak hodnotíte rozhodnutí prezidenta Miloše Zemana jmenovat guvernérem České národní banky ekonoma Aleše Michla?
Aleš Michl je určitě plně kvalifikovaný. Nejsem makroekonom, takže na dotaz, zda úrokové sazby jsou v téhle situaci nastavené správně, jestli by měly ještě růst, nebo jestli by naopak měly růst mnohem pomaleji, se neodvažuju vyslovit názor. Navíc pan Michl je pořád jen jeden ze sedmi členů bankovní rady ČNB, takže podstatné je, jak bude vypadat tento orgán jako celek, který o sazbách bude dále rozhodovat.
A co si myslíte o rozdílu mezi nulovou úrokovou sazbou Evropské centrální banky (ECB) a sazbou pro českou korunu, což je nyní 5,75 procenta? Je to velká propast, ne?
Jsem hluboce přesvědčený, že evropská politika úrokových sazeb je skrz naskrz špatná. Není určená potřebami ekonomiky, ale předlužením zejména jižních států EU a jejich neschopností obsluhovat vládní dluh v případě, že by úrokové sazby vystoupaly tam, kde by měly být. Ale skutečnost, že centrální banka zemí vlastně všech našich sousedů – kromě Polska – a všech našich klíčových obchodních partnerů vede úplně chybnou měnovou politiku, je něco, co klade před ČNB mimořádně těžkou otázku, jak se v takové situaci chovat. Úroková sazba eura je nastavená nesmyslně. Uvědomují si to všichni, ale ECB se stala v principu zejména politickou institucí. Vůbec se nedivím, že členové bankovní rady ČNB mají různé názory, a já se opravdu neodvažuju říct, kdo z nich má pravdu. S panem Michlem jsme se nedávno na nějakém investičním fóru vsadili o pivo, jestli bude inflace vyšší, či nižší, tak já s napětím čekám, jestli budu platit já, nebo mi pivo koupí budoucí guvernér ČNB…
Vy jste sázel na co?
Na to, že inflace bude vyšší a že bude trvat delší dobu. Takže zatím mám, myslím, našlápnuto blíž k tomu, že bych mohl dostat pivo zdarma.
Čím dál víc českých firem si bere úvěry v eurech. Jaké to má výhody a rizika?
Když máte v České republice úrokovou sazbu ČNB přibližně šest procent a když vám k tomu dá komerční banka aspoň trochu rozumnou obchodní přirážku, jako podnikatel jste na osmi procentech, a to už ne každý byznys snese takové úvěrové zatížení. Útěku do eura celkem rozumím. Je naprosto pochopitelný u firem, jako jsme my, které mají většinu tržeb v eurech, protože elektřina se obchoduje v této měně. Mnohem větší riziko vidím u podniků, jež mají tržby v korunách. Mít tržby v jedné měně a úrokové náklady a splátky jistiny ve druhé je celkem logicky riziko a už si to mnoho lidí a firem v mnoha zemích světa historicky vyzkoušelo a už se mnohokrát spálilo. Co si o tom mám myslet? Mohou se popálit, může jim to klapnout, mohou na tom dokonce i vydělat. Je to risk.
Americký dolar v posledních týdnech vůči euru výrazně posiluje. Někteří analytici tvrdí, že brzy sežere euro. Souhlasíte?
Nesežere. Ale když je válečná situace, firmy logicky víc utíkají do světové rezervní měny, což je dolar. Posilování americké měny má více racionálních vysvětlení. Kdyby kdokoliv s jistotou věděl, že dolar bude dál posilovat, tak by na tom dokázal nekonečně zbohatnout…
Nesouvisí s posilováním dolaru oslabování evropského hospodářství? Poklesne v příštích letech ekonomická síla EU?
Politika centrálních bankéřů USA se jeví býti racionálnější než těch evropských. Může to být jedna z příčin posilování dolaru. Američani jednak už zvyšují úrokové sazby a jednak přestali už dávno s tím šíleným kvantitativním uvolňováním, tedy tištěním peněz, a začali naopak se stahováním hotovosti. Jedním z výsledků konfliktu na Ukrajině, ať už dopadne jakkoli, bude, že Evropa zchudne a velmi pravděpodobně projde nějakou větší či menší recesí. Svoji daň si vybere i nevyhnutelná a hluboká morální deziluze způsobená rozporem mezi tím, že na jednu stranu vášnivě odmítáte kroky, které Rusko činí vůči Ukrajině, ale zároveň mu kvůli naprosté závislosti na jeho nerostných zdrojích denně posíláte miliony dolarů, kterými válku proti Ukrajině financuje.
