Tak nějak by mohlo znít indiánské jméno česko-kanadského vědce Václava Smila. Popisovalo by totiž nejlépe to, čím se již desítky let zabývá. Hledá a popisuje to, jak náš svět funguje, jak se jednotlivé jeho části či zákonitosti ovlivňuji a co to znamená pro lidskou existenci. Zkrátka se dívá na svět komplexně. Což je přístup, který často chybí pohledu politiků a nejrůznějších aktivistických skupin, jež výrazně ovlivňují směřování naší civilizace, často neblahým směrem.
Václav Smil je vystudovaný přírodovědec, který odešel z Československa v roce 1969. Po získání titulu Ph.D. ve Spojených státech, nadobro zakotvil v Kanadě. Jeho „specializací“ je schopnost nahlížet chod světa ve všech jeho souvislostech. Kdo si přečte některou z jeho knih, získá ucelený obrázek o té které oblasti lidského snažení. Obvykle se přitom dozví, že věci nejsou tak jednoduché, jak je občas podávají média. Že správný směr cesty je vždy složitější, obtížnější a delší a musí brát v úvahu více vnějších vlivů, než bychom chtěli.
„Velká společnost je taková, ve které muži sázejí stromy, o nichž vědí, že v jejich stínu nebudou odpočívat,“ praví jeden antický citát. Právě to dělá Václav Smil, který se narodil v roce 1943. Neužívá si důchodu, ale „sází stromy“. Nejlepší, co můžeme udělat je, že se budeme o jeho stromky starat, aby prospívaly. V jejich stínu se totiž budou hřát spíš naše děti, než my sami. Ale díky tomu bude naše společnost velká. A našim potomkům se v ní bude dobře žít.
Druhou možností je vnímat svět v jeho realitě a komplexnosti, jak nás to učí knihy Václava Smila, a místo trpné pasivity aktivně vzdorovat těm, kteří se dnes snaží o nejrůznější revoluce a věří, že se po zavedení uhlíkové neutrality, genderově citlivého jazyka a všeobecné inkluzivity stanou účastníkem zázraku, že mávnutím proutku změní celý život. Na tuhle víru však platí jiný antický citát: „Ti, kdo hledají poklady, vykopají mnoho země a málo nacházejí“. Víra, i ta v nalezení pokladu, je důležitá. Leč není všemocná. Možná právě proto se příznivci všemožných věrouk sdružují. Aby si dodali víry v to, že právě ta jejich víra je jiná. Všemocná.
Jenže všemocné je pochopení toho, jak a proč věci a děje fungují a co všechno je ovlivňuje. A proto je dobré sledovat názory a číst knihy Václava Smila. S ním se vám totiž nemůže stát, že by vás utvrzoval v nějaké hlouposti. Což se však může stát s někým, kdo je stoupencem té vaší víry. Jenže to je začátek cesty do horoucích pekel. Protože, aby člověk mohl kráčet po správné cestě, potřebuje mít kolem sebe i lidi s jinými názory, než je ten jeho vlastní. A právě tak fungují knihy Václava Smila.
Že se Smil nebojí ukázat nepříjemnou pravdu, dokládá například i titulek jeho rozhovoru pro Hospodářské noviny z roku 2013. Tedy z doby, kdy již v Evropě naplno propukla často až nekritická adorace fotovoltaických elektráren. Přesto titulek zmíněného rozhovoru zněl: „Solár v Česku? To je jako pěstovat pšenici v Saúdské Arábii“.
Jen ten, kdo chápe, jak věci v souvislostech fungují, a chápe, že přírodní zákony nelze ošálit, může pochopit, jak doopravdy funguje svět. Teprve pak se jej může snažit úspěšně změnit. Jinak je odsouzen k témuž přiznání, jako sovětský vůdce Černomyrdin: „Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky“. Což je výsledek i leckterého současného snažení.
Poznámka redakce: Profesor Václav Smil přijede po mnoha letech v květnu do Čech. Vystoupí na 5. ekonomickém fóru v Kostelci, kde se bude letos diskutovat o budoucnosti energetiky.
Autorem fotky je DAVID LIPNOWSKI a pochází z webu: UM Today | UM Today the Magazine | Fall 2018 | Vaclav Smil (umanitoba.ca)