„Člověk, který se nikdy nepodívá do novin, je lépe informován než ten, kdo je čte, protože ten, kdo nic neví, je pravdě blíže než ten, jehož mysl je naplněna lží a omyly.“ Thomas Jefferson, americký president a hlavní autor Deklarace nezávislosti USA
Deník N mi minulý týden opět věnoval pozornost. Zároveň si postěžoval, že s ním nekomunikuji. Jednu celou tiskovou stranu obsadila zpráva o tom, že senátoři ODS a TOP09 měli loni na podzim společné výjezdní zasedání. Proběhlo v severočeském vinařství kousek od Litoměřic. Při té příležitosti navštívili nedaleké hnědouhelné doly, patřící do skupiny Sev.en a setkali se s jejich majitelem. Tedy se mnou.
Článek se tváří investigativně, snaží se čtenáři vsugerovat, že jde o zásadní zprávu, kterou se redakci podařilo vypátrat. Pokouší se navodit pocit podezření, že je něco špatného a nekalého na tom, že se se mnou senátoři potkali.
Můj pohled na svět se diametrálně liší od pohledu těchto aktivistických novinářů. Považuji za potřebné, přirozené a správné, že se politici potkávají s významnými podnikateli a naslouchají jim. Vytváříme hodnoty (konkrétně Sev.en vyrábí přibližně dvacet procent elektrické energie spotřebované v České republice), zaměstnáváme lidi (konkrétně moje firmy zaměstnávají v Čechách přibližně tři tisíce lidí), odvádíme peníze do státního rozpočtu (konkrétně moje firmy jen za loňský rok zaplatily v ČR na daních a dalších poplatcích více než 30 miliard korun). Co je špatného na tom, že senátory zajímá můj názor na budoucnost energetiky? A zejména pokud to setkání probíhá veřejně, ve velké skupině a logicky navazuje na připravený program. Šlo o oficiální akci největšího senátorského klubu, nikoli o nějaké utajené jednání mezi čtyřma očima v noci na benzínové pumpě.
Na tomto setkání nebylo nic tajného či překvapivého, natož nekalého. A zejména v kontextu vztahu politiky a byznysu nebylo ničím mimořádným, ale naopak zcela běžným. Proč pak ale Deník N neinformuje i o schůzkách jiných politiků než senátorů z ODS a TOP09 a proč neinformuje o setkáních politiků s jinými podnikateli?
Na stylu novinařiny, který Deník N předvádí, mi vadí jejich aktivismus. Proč jsem se ale rozhodl s Deníkem N nekomunikovat má jinou příčinou. A sice jejich selektivnost a kádrování, používání různého metru podle toho, zda jde o aktéra jim sympatického či nesympatického.
Před dvěma roky jejich redaktoři trávili mnoho týdnů na nádvořích Pražského Hradu, aby mapovali, kdo chodí do prezidentské kanceláře. Deník N o tom pak vydal sérii dlouhých článků, ze kterých se jeho čtenáři dozvídali, kdo že to chodí za Mynářem a Nejedlým, jak často a jak dlouho schůzky trvaly. Již déle než rok máme nového prezidenta, proč Deník N opět nepošle někoho, aby bivakoval na nádvoří a mapoval, kdo nyní chodí do Pražského Hradu? Je důvodem to, že generálu Pavlovi novináři Deníku N fandí, kdežto Milošovi Zemanovi chtěli ublížit? Je důvodem to, že někteří zakladatelé a investoři Deníku N podporovali Petra Pavla v prezidentské kampani?
A zřejmě ze stejného důvodu, ze snahy někoho poškodit a jinému pomoci, vyšel i ten článek o mně. Jaký jiný smysl by mohl ten článek v Deníku N o více než půl roku starém oficiálním výjezdním zasedání senátorského klubu mít? Pravděpodobně více než o mě, jde o ty senátory – do voleb zbývá poslední týden.
Deník N se zcela zjevně rozhodl rezignovat na novinařinu a naopak se pyšní tím, že je propagační troubou progresivní části politického spektra. Je to takové Rudé právo nové doby. Je to jejich volba. Moje volba je, že s propagandisty nekomunikuji, že Rudému právu nepomáhám.
