Za pár dnů oslavíme 35. výročí 17. listopadu a já si znovu a znovu uvědomuji, že zřejmě nikdy v životě nezažiju větší dějinnou událost „na vlastní kůži“. Můžeme se na tento přelom dívat z různých úhlů, můžeme zdůrazňovat různé aspekty té změny režimu. Šlo o změnu zásadní – politickou, ekonomickou i společenskou, o které byly a ještě budou sepsány obsáhlé analýzy a pojednání. Rád bych k nim dnes přidal několik řádků, které se týkají tří aktuálních jevů s jedním společným jmenovatelem, který je pro mě základem všech polistopadových změn. Tím společným jmenovatelem je svoboda slova a kritická diskuze.
Finanční podpora IVK
Když jsem se před pár dny dozvěděl, že PPF ukončila své mnohaleté sponzorství Institutu Václava Klause, a byl jsem osloven s žádostí o podporu, rozhodl jsem se okamžitě. Budu finančně podporovat IVK.
Spojilo se mi to v mysli právě s blížícím se výročím 17. listopadu 1989. Měli jsme na Hradě tři výrazné osobnosti, z nichž každá se výrazně zapsala do průběhu politické, ekonomické a společenské transformace naší země ve třech polistopadových desetiletích. Role Václava Klause, stejně jako role Václava Havla a Miloše Zemana, byly nejen v 90. letech, ale i v letech následných, významné, výrazné a veskrze pozitivní.
Lidé z IVK – Václav Klaus, Jiří Weigl a další – reprezentují svým hlasem důležitý názorový proud v mnoha soudobých debatách, ať již jde o klimatickou agendu, konsolidaci veřejných financí či Evropskou unii.
Diskuze, které se vedou na půdě IVK, jsou otevřené a racionální. Nemusíte s názory a závěry Václava Klause vždy souhlasit, ale nemůžete popřít, že diskutovat s ním je podnětné a že jeho texty a vystoupení nabízejí pečlivě vyargumentované postoje.
Konzervativní kemp
Jsem konzervativní člověk a i proto jsem se nedávno zúčastnil energetického panelu na Konzervativním kempu v Samechově, který organizovalo Sdružení pro obranu svobody projevu. Panelu se spolu se mnou zúčastnili energetický expert a bývalý ředitel Pražské plynárenské Pavel Janeček, europoslanec bojující proti extrémům Green Dealu Alexander Vondra (ODS) a předseda Motoristů Petr Macinka. V předchozím ekonomickém panelu, jehož jsem se účastnil jako posluchač v publiku, vystupovali poslanec ANO Patrik Nacher, europoslanec Stačilo! Ondřej Dostál a ekonom Karel Kříž.
Není překvapující, že jsem nesouhlasil se vším, co na těch panelech zaznělo. Názorové spektrum bylo opravdu široké. A právě to považuji za pozitivní, umožňuje mi to tříbit si své názory a postoje, konfrontovat je s argumenty a postoji jiných. Takovéto diskuze jsou nesmírně důležité. Pro mě zcela nepochopitelné jsou výkřiky některých komentátorů, ať již v médiích či na sociálních sítích, kteří na těch diskuzních panelech nebyli, netuší, co na nich zaznělo, ale celou akci napadají a zpochybňují.
Motejek.com a další spekulující novináři
„Pavel Tykač na Hrad“ je titulek nesmyslné spekulace, se kterou minulý týden přišel web hybridních novinářů Miroslava Motejlka a Petra Skočdopoleho. Rozumím, že bulvární novináři si s ověřováním informací hlavu moc nelámou a zveřejňují spekulace sebeabsurdnější, jen když mají potenciál zaujmout čtenáře a přinést jim nějaké kliky. Nicméně i tyto bulvární výšplechty by měly respektovat určitou míru.
Dlouhodobě a opakovaně na každou otázku na své politické angažmá odpovídám negativně. Nikdy jsem neměl chuť vstoupit do politiky a s přibývajícím věkem tato averze jen vzrůstá. Vědí to snad všichni, ale přesto se tyto spekulace vrací znovu a znovu.
Veřejně tedy nabízím pánům Motejlkovi, Skočdopolemu a všem podobným pisálkům atraktivní sázkovou příležitost. V kursu 100:1 se se mnou mohou vsadit, že nebudu kandidovat ani na prezidenta ani na žádnou jinou politickou funkci. Vsaďte sto tisíc nebo milion korun, dejte je k notáři, a pokud kdykoliv vstoupím do politiky, vyplatím vám stonásobek, tedy deset nebo sto miliónů korun (podle toho, kolik vsadíte, vrchní hranice sázky je neomezená). Pokud až do své smrti žádnou politickou stranu či hnutí nezaložím a na žádnou politickou funkci kandidovat nebudu, pak vsazené peníze připadnou mým dědicům.
Tak co pánové, Motejlku, Skočdopole a další, kolik vsadíte? Nebo svým spekulacím nedáváte ani 1% pravděpodobnosti? Proč ale pak píšete takové hlouposti, kterým ani sami nevěříte?
Svobodná kritická diskuze jako odkaz Listopadu
Dlouhodobě podporuji aktivity z různých částí společenského spektra, jako jsou Vysoká škola CEVRO, Letní škola Občanského institutu, Aliance pro rodinu, Konzervativní noviny, Ekonomické diskuzní fórum Kostelec či Sdružení pro obranu svobody slova. Všechny mají jeden společný rys, a sice přispívají ke svobodné kritické diskuzi.
Vzpomínáte, co se říkalo za minulého režimu ke svobodě projevu a ke kritické diskuzi? „Soudruzi, kritika může být, ale konstruktivní!“ Případně: „Soudruhu, a komu ta kritika prospěje? Nepřátelům socialismus a buržoazním živlům!“ Nebo případné heslo z transparentu z předlistopadové demonstrace: „Chceme nejen svobodu projevu, ale i svobodu po projevu!“.
Nenechme si vzít tuto svobodu. Svoboda projevu je základem všech ostatních svobod. Otevřená kritická diskuze, kde se tříbí argumenty, musí zůstat základem našeho veřejného prostoru. Nepřipusťme, aby nositelé jiných názorů byli dehonestováni a společensky likvidováni. To je pro mě odkaz 17. listopadu 1989, jehož 35. výročí budeme brzy slavit.
