Svět za hranicemi Evropy je velký, mnoho názorový a prochází překotným vývojem. Zatímco my se plácáme po ramenou, jací jsme pašáci, ve skutečnosti jsme stále bezvýznamnější a ekonomicky, politicky, vědecky i hospodářsky stagnující. Přitom si stále namlouváme, že jsme středem světa a že ten se bude točit podle našich názorů a představ. Eurocentrismus již dávno není prizmatem mocných a vlivných, kteří rozhodovali o světě, když od stolu svých evropských pracoven rýsovali na mapě Afriky hranice států a jichž se všichni ostatní báli. Dnes jde mnohem víc o sektářské vidění, ze kterého mají ostatní akorát legraci.
Vidím to při každé delší zahraniční cestě, které čas od času podnikám. Nechápu, že to nevidí i politici – čeští i euro unijní, – kteří přece také cestují po světě.
Příkladů můžu dát bezpočet. Kde chcete začít? Tak třeba válkou. Nakonec armády byly tím, co po staletí demonstrovalo evropskou nadvládu nad zbytkem světa.
Ukrajinská válka se z pohledu evropských politiků a médií zdá být konfliktem globálního významu. Český premiér opakovaně vystupuje tak, že není důležitějšího tématu, a to jak na domácí scéně, tak při návštěvách v Bruselu či Washingtonu. Zkuste ale otevřít téma rusko-ukrajinského konfliktu s někým v Indii, na Filipínách, v Austrálii, Nigérii, Saudské Arábii či Brazílii. Dozvíte se, že jde o lokální příhraniční konflikt, jakých bylo, je a bude ve světě mnoho. A lidi v Indii, na Filipínách, v Austrálii, Nigérii, Saudské Arábii či Brazílii to nezajímá.
Pro nás v Evropě to je kruciální konflikt, respektive tak ho naši politici a většina médií interpretují. Pokud je ale velká a nebezpečná válka za humny, pokud se obáváme, že se ruská armáda nezastaví na západě Ukrajiny, tak proč stále blbneme s emisními regulacemi výroby oceli a navrhujeme vodíkovou bezemisní výrobu oceli, což znamená faktickou likvidaci její výroby v EU? Budeme vyrábět tanky z papíru, nebo jak zastavíme Rusa? Stejně tak je třeba se ptát, jak nám v tom pomáhají banky, které odmítají financovat jak zbrojní výrobu, tak těžbu a zpracování uhlí, které je k výrobě oceli stejně nezbytné jako ocel k výrobě tanku.
Stejnou beznaděj vidím v ekonomických souvislostech ukrajinské války. Jaký je primární důsledek evropských sankcí vůči Putinovu Rusku? Hroutí se ruské hospodářství a politická pozice Putina? Nikoli. Sankce ale evidentně přinesly ekonomické oslabení Evropy a posílení USA, Indie, Číny a dalších zemí, které buď s Ruskem nadále přímo obchodují, nebo mají potřebné suroviny z vlastních zdrojů a do EU je dodávají za výrazně vyšší ceny. V Americe i v Asii kroutí nechápavě hlavou, proč to Evropa dělá, ale jsou s tím spokojeni. Říkají, držte ty ruské sankce co nejdéle, nám to bezvadně vyhovuje.
Dalším tématem můžou být třeba strategické priority zahraniční politiky. Afrika je kontinentem nesmírně bohatým na nerostné suroviny, například na kobalt a lithium, které jsou nenahraditelně potřebné k výrobě baterií. Jsou kritickou surovinou pro rozvoj elektromobility. Jenže který stát ve velké míře ovládl v Africe přístup k těmto nerostným zdrojům? Čína. A víte který stát kromě Číny, USA a Ruska má díky zahraničně politické aktivitě v posledních dvaceti letech velmi silné postavení v Africe? Turecko.
Českou zahraniční politiku nebere nikdo moc vážně. Vzhledem k velikosti naší země to není překvapivé. Jenže on nikdo nebere vážně ani zahraniční politiku Evropské unie. Nebo jste si všimli, že by si izraelský premiér Netanjahu či íránští představitelé aktuálně telefonovali s Ursulou von der Leyenovou? Nebo že by někdo s Bruselem diskutoval mírový plán pro Ukrajinu, nebo zmírnění napětí mezi Čínou a Indií či Japonskem a Ruskem?
Nebo se podívejte na průmysl, jak opouští Evropskou unii a to nejen do Asie, ale i do USA. Důvodem je nejen zkostnatělý trh práce na Starém kontinentu, ale především ceny energií. Nebo si otevřete žebříček nejlepších univerzit světa, kde dle očekávání dominují školy z USA a Británie, kam pronikají university z Asie (Čína, Singapur a Japonsko) a kde nejlepší škola z EU je až ve třetí desítce (Technická univerzita v Mnichově).
Při pohledu z výšky vidíme Evropu jako malý poloostrov na těle asijského kontinentu a takový je i její současný význam v kontextu světové politiky a ekonomiky. Pro zbytek světa jsme zůstali relevantní pouze jako bohatý odběratel jejich zboží či destinace pro pohodovou dovolenou. Přijde mi důležité vnímat, jak radikálně jinak vidí život, společnost, vzdělání a byznys v Asii nebo v Austrálii.
Jsem přesvědčen, že se nemáme uzavírat v eucentristickém vidění světa. Můžeme se snažit popírat realitu, ale nakonec nás stejně doběhne. Neporučíme větru dešti, nepředěláme fyzikální zákony, nezměníme biologické danosti. Jednoduše nemůžeme zaměňovat naše touhy a přání za skutečnost.
Na přelomu loňského a letošního roku jsem strávil několik měsíců ve Vietnamu a také v Austrálii a v Oceánii. Bylo to zajímavé a poučné. Svět odtamtud vypadá úplně jinak.
Úvodní foto: mapa světa nahlížena z Austrálie
