V uvolněné atmosféře konce šedesátých let minulého století, éře hippies a našeho narození, začala nová levice svůj dlouhý „pochod institucemi“. V poslední dekádě sklízíme trpké plody tohoto jejich tažení.
Strategii vymyslel komunistický politik a marxistický filozof Antonio Gramsci a jeho ideoví dědicové ji začali realizovat na západních univerzitách. Progresivní levice tehdy začala postupně ovládat univerzity od Německa po USA a jejich již indoktrinovaní absolventi se začali etablovat v médiích a ve státní sféře.
Univerzitami to začalo a na nich je situaci i nejkritičtější. Zvažujete, že pošlete dítě studovat na nějakou prestižní západní univerzitu, ale zároveň nechcete, aby se vám potomek vrátil domů silně ovlivněný levicově pokrokářským viděním světa? Tak to máte před sebou hodně složitou písemku.
Pro vysvětlení bude stačit jeden konkrétní údaj. Všichni vědí, že politické rozložení v americké společnosti je dlouhodobě půl na půl mezi demokraty a republikány. Nicméně, na prestižních amerických univerzitách je mezi jejich zaměstnanci poměr demokratů k republikánům ne 1:1, ale 134:1. Studenty na Berkeley, Stanfordu či Harvardu tak formují stokrát častěji levicoví progresivisté než pravicoví konzervativci.
Dlouhodobě si uvědomuji, jak je vzdělání důležité. A to nejen pro každého samostatného jednotlivce, ale i pro společnost jako celek. Někteří mí vrstevníci, kteří vydělali hodně peněz, je proto vracejí do školství. Nejznámějšími příklady jsou Petr Kellner, který vybudoval školy „Open Gate“, nebo Martin Roman, který dlouhodobě rozvíjí školy PORG.
V obou případech jde ale o základní a střední školy. Pokud se týká vysokých škol, tam zatím – bohužel – soukromé školy nemají moc dobrou pověst. Částečně oprávněně, částečně neoprávněně, nicméně je faktem, že většinovou společností jsou jako kvalitnější vnímané veřejné vysoké školy.
Přesto ale na mapě soukromých vysokých škol v ČR vidím minimálně jednu výjimku a tou je CEVRO…
Dovolte mi jednu osobní vsuvku. Můj nejstarší syn studoval na Cambridge University, takže pět let jsem s ním mohl diskutovat o výuce, učitelích i spolužácích a obecně o prostředí na této prestižní britské univerzitě. V té době jsem se také dozvěděl, že na Oxfordské univerzitě hrozí kvůli nedostatku financí zánik katedry bohemistiky, což by mi přišlo jako nesmírná škoda. Proto již řadu let bohemistiku na univerzitě v Oxfordu podporuji.
Také jedna z dcer nyní studuje v Barceloně a u dvou nejmladších holek nás rozhodování, zda a na kterou univerzitu půjdou, brzy čeká. Každý zodpovědný rodič řeší otázku vzdělání svých dětí, snaží se jim pomoci, a pokud na to intelektuálně mají, tak společně vybírají vysokou školu. Ale zdaleka ne každá rodina je v takové situaci, aby si mohla dovolit poslat své děti studovat na drahé zahraniční univerzity. A tímto obloukem se vracím k vysoké škole CEVRO.
Jsem konzervativec a přeji si, aby u nás byla zavedená vysoká škola, poskytující vzdělání vycházející z touhy po poznání, vzdělání vycházející z kritického myšlení, vzdělání vycházející z pokory a respektu vůči člověku jako výsostnému nositeli práva rozhodovat o svém životě, jako výhradnímu nositeli odpovědnosti za sebe, za svoji rodinu, za svá rozhodnutí.
Zároveň delší dobu s respektem sleduji Ivana Langera, který se svými spolupracovníky vybudoval v docela skromných podmínkách velmi slušnou vysokou školu.
Proto vítám možnost spolupracovat na rozvoji vysoké školy CEVRO a být součástí její transformace na plnohodnotnou respektovanou univerzitu.
Historie lidstva zná mnoho civilizací, které byly ve své době přesvědčeny o tom, že jsou vrcholem společenského vývoje, aby pak skončily zarostlé džunglí nebo zaváty pouštním pískem. Stejné domýšlivosti se stejnými důsledky jsme svědky nyní. Jsme na cestě, jejíž trajektorie vede v lepším případě k bezvýznamnosti Evropy, v horším případě k proměně v „poloostrov euroasijského kontinentu“.
Naděje je. Změna je možná. Ne však v řádech dnů, měsíců, několika let. Každá myšlenka má svůj zrod, svůj počátek a její nositelé se nemusejí dočkat jejího naplnění. Důležité je vidět dál, než vidí jiní. Důležité je se rozhodnout a začít s jejím naplněním. Důležité je založit systém, vytvořit společenství odhodlaných a kompetentních jedinců či institucí a trpělivě pracovat. A to i za horizont našich životů.
Mnozí zakladatelé měst, tvůrci impérií, nositelé myšlenek, objevitelé, výzkumníci, vědci, filosofové se výsledků svých rozhodnutí, objevů, vynálezů, názorů nedožili. Přesto byli a jsou hybateli dějin; ať již se jménem nebo beze jména.
Před téměř sedmi sty lety císař Karel IV. založil univerzitu. Nevím, co by řekl na její podobu dnes, ale ta univerzita je tu stále. Oxford bude za sedmdesát let slavit „tisícovku“. Cambridge má za sebou více než osm století. Vysoké škole CEVRO k tisícím narozeninám chybí 982 roky. Začínáme z jiné startovní čáry, ale třeba za těch 982 let bude CEVRO patřit mezi nejprestižnější univerzity na světě …
To je samozřejmě horizont, za který nedohlédneme. Ale ukazuje nám, že budování univerzity není běh na krátkou trať. Je to úkol na několik generací, ale někdo musí začít.
Jsem rád, že mohu být u toho. A aby nebylo pochyb, třeba když někdo bude zvažovat, zda se přidat a podílet se také na přeměně vysoké školy CEVRO na univerzitu, zcela jednoznačně říkám: toto není byznys. Toto je investice do dětí mých dětí, do české i evropské společnosti.
Vědění je bohatství, které nikdo nikdy nikomu nemůže vzít. Vzdělání je základem vědění. Za pár stovek let tu už nebudou uhelné doly ani uhelné elektrárny, ale univerzita CEVRO tu být může a já doufám, že bude a že budoucí generace to ocení.
Titulní obrázek: © Vysoká škola CEVRO
